Published On: 9 února, 2021703 words3.6 min read

Akrylové barvy pro mě vždy byly nedostupnou výtvarnou technikou a proč?

Toto je můj příběh…

Moc se mi na malbách líbí struktura, takže jsem již dlouhou dobu přemýšlela, jak to udělat, abych jí mohla také použít. U suchého pastelu jak ho dělám já, bylo jasné, že to nepůjde. A tak nebyla jiná možnost než se pomalu ponořovat do tajů malby. Abyste rozuměli, v období školní docházky jsem si krásně vypěstovala odpor něco malovat, používat štětce a barvu. Když si vzpomenu na ty roztřepené konce nekvalitních školních štětců a paní učitelku, která nám vždycky vymyslela „skvělý“ námět, který jsem prostě nedávala. Navíc si nepamatuji, že by nám někdy poradila, jak vodovky nebo tempery (natož akrylové barvy) vůbec používat. Prostě tady to máš a maluj. A známkami se tento odpor ještě zveličil 🙂

 A tak jsem se odhodlala začít a to právě akrylovými barvami. Přečetla veškerou teorii, kterou jsem našla, shlédla kvanta videí. Líbilo se mi, že na rozdíl od olejových barev akrylové barvy rychle schnou. Super, říkám si, to odpovídá přesně mojí povaze! Vždy ráda pracuji jen na jednom obraze, nemám ráda rozdělaných víc věcí najednou a tohle bude přesně ono! Tak šup, jdu na to…Videa, která jsem viděla, vypadaly tak jednoduše 🙂 Ano, akryl opravdu rychle schne a nedá se tak snadno roztírat, jak jsem byla zvyklá třeba u pastelu, kdy si s kresbou hraju dlouhé minuty. Ale on schne fakt rychle, skoro pod štětcem!
Nejsem zvyklá se vzdávat po prvním nezdaru, a tak šel čas podle známého „jde to, ale dře to“. Jenom čas a trénink každý den mi ukázaly, jak na tuto techniku. Ale hlavně jsem si sama v sobě vymazala svůj zafixovaný program z dětství, že prostě „ty Janino, malovat nikdy nebudeš, protože ti to nejde“. Po pár pokusech a namalovaných stromech, květinkách a krajinkách jsem si řekla, že už to stačí a šla jsem si to dělat po svém. Zkusila jsem si první obličej a první strukturu. A výsledkem byl první, teď už se dá říct obraz, na který jsem vážně pyšná.

Akrylové barvy

Je to obraz s názvem „POSEL Z NEBE“ a je malovaný na formátu 30×40 cm. Inspirovala mě báseň od Marie Bernadety Poslové z Nebe:

Zde na Zemi jsme poslové z Nebe, když poníženi byli jsme, abychom v tomto světě prošli skrze utrpení k pravdě a na věčnosti vážili si domova, jenž ve svém srdci stále máme a v návrat domů zas doufáme, že se uskuteční hned, jak se naše duše projeví a úkoly své vyplní.

Na zemi poslové jsme jen nakrátko a co je třeba vytrpěti berem na sebe, neboť je lépe snášet časné tresty, nežli věčné, když z cesty pravé uhnuli jsme jinam a Anděl Strážce na nás dohlíží, když čas návratu domů už se přiblížil.

Kdo z Nebe přišel na Zemi, ten úkol má a poslání a v Nebi svoje místo.

Já o Domově sním a dávno také vím, jak prostá pravda je, Nebe je totiž viditelné teprve, až smrt nám sevře zrak, až nevydáme hlásku a nepohnem se pak.

Zde na Zemi jsme poutníky, jen hosty zde jsme pouhými. Nač stavět vůbec pomníky, spíš napsat dlouhé kroniky, jak svět je tento utvořen a my na návštěvě jsme zde jen.

Akrylové barvy a jejich použití je jedna veliká teorie a ještě větší praxe. Pokud vás zajímají moje obrazy malované akrylem, klikněte SEM.

 

 

Zde můžete zanechat komentář

Další články