Toto je můj příběh…

Po 20 letech ve firmě, která vyrábí automobilové doplňky, jsem se rozhodla jít cestou svého srdce a plnit si své sny – živit se malováním. Celý život jsem se snažila být hodnou holčičkou, zavděčit se každému a plnit úkoly včas a na výbornou. Za ty roky jsem si zvyšovala kvalifikaci, povýšila jsem na lepší místa, jen vlastní pílí a zodpovědností a každý druhý by asi byl šťastný za takovou práci. Jenže pro mě už nic neznamenala. Po letech rutinních činností, dodržování firemních praktik a pravidel, které byly často spojené se stresem, jsem naprosto vyhořela.

Do práce jsem chodila s nechutí a i lehký úkol byl nad moje síly. Tato nespokojenost trvala poslední dva roky a byla úzce spjatá s mojí vlastní duševní transformací, kterou jsem v té době procházela. Ovlivnila mě natolik, že jsem konečně vloni na podzim sebrala odvahu, překonala své strachy a dala výpověď.  Dřív bych byla opatrná mluvit o tak citlivých osobních věcech, ale dneska jsem na sebe hrdá. Tohle je nejlepší věc, kterou jsem v životě udělala.

Teď se učím ignorovat svoje ego, které mi čas od času podsouvá negativní a provokující komentáře a myšlenky o přežití. Léčím ho snahou udržet si svůj vnitřní klid, užívat si přítomnosti a radovat se z každé maličkosti. Chodím často do přírody, která mi doplňuje velkou část pozitivní energie. Vše je, jak má být a vše přichází v pravý čas. Jen se obrnit trpělivostí a správnými myšlenkami si tvořit svojí budoucnost.

Pokud se chcete na toto téma dozvědět více, KLIKNĚTE NA ODKAZ ZDE,

Každý jsme se narodili s nějakým darem

Někdo píše knihy, někdo maluje, kreslí, sochá, zpívá, vyrábí šperky, šije oděvy, tvaruje dřevo, sportuje…Je toho tolik! Každý máme v sobě něco, co nás naplňuje a obohacuje náš život. A pokud nevíte? Jen si vzpomeňte na momenty z vašeho dětství, kdy jste při hraní nějaké hry nebo při určité tvorbě, zapomněli na svět okolo vás. Všechny vaše myšlenky byly jen a jen u té činnosti, žili jste přítomným okamžikem, vše ostatní zmizelo. To jsou ty chvíle, ke kterým bychom se měli v dospělosti vrátit. To jsou ty dary, které nám ukážou cestu, jak najít smysl života. Pro mě to bylo a je malování, kreslení a tvorba jako taková. A dnes už vím, že je to i mým posláním – dělat lidem svými obrazy radost.

Také miluju hudbu, ráda zpívám a hraji už jen příležitostně na piano a kytaru. Mám touhu tvořit něco krásného a procházet si tím procesem, který přináší mnohdy horké chvilky, když se nedaří. Jsou to hodiny, které tomu s vášní věnuji. Není to jen o samotném aktu malování, ale je v tom každý nápad, který přijde zčista jasna, sen, který mě na něco konkrétního upozorní, příběh, báseň nebo kniha, kterou jsem dočetla a která se mi vetřela pod kůži. Poté je tu plánování, skicování a úvaha, jak a čím budu tvořit. A až pak se může začít. Pustit kreativitu a vydat se na cestu, během níž zažívám okamžiky radosti, co všechno je možné. Kolikrát jsem sama v úžasu, jaká energie z obrazu jde.

Pokud i vy hledáte svůj smysl života, zamyslete se nad tím, co vám přináší radost a začněte se tomu věnovat. Nemusí to být něco „super-extra-ordinérní“, stačí úplně obyčejná, ale smysluplná věc, která vás udělá šťastnými. Napište si na papír 10 věcí, které jste si vždycky přáli udělat. Důležité je se nebát experimentování. A pak začněte, jednu po druhé. A hlavně se neberte příliš vážně. Udělejte si sami ze sebe občas legraci a nechte proudit energii radosti.