Příroda…Všechny moje originální obrazy, které maluji od jara roku 2020 byly tvořeny pod silnou inspirací přírody. Pořád jako by mě to házelo do těchto vod. A luhů a hájů…Teď již vím, že se v tom odráží moje vnímavost ke svobodě a ochraně přírody.

Dnešní svět

Všichni víme, v jaké divné době se teď nacházíme. To, co vypadalo před rokem jako přechodná a zvládnutelná situace, vyústilo v období dlouhé neskutečný jeden rok, v období plné různých epidemiologických opatření a zákazů, kterým ještě jak se zdá není konec. Tato omezení výrazně narušují naší, natož dětskou psychiku. A jak velký dopad to na dnešní děti bude mít, se ukáže až v letech příštích.

Jednou z věcí, která mně osobně dokáže (kromě slunečního světla) výrazně dobít chybějící energii, najít ztracenou motivaci a ukázat jiný úhel pohledu na svět, je právě příroda. Ta je pro mě oázou klidu a harmonie a v jejím tichu, za zvuků cvrlikajících ptačích obyvatel čerpám inspiraci i pro své obrazy. Při procházkách přírodou vnímám její silnou energii, která je rozprostřená všude kolem, při pohledu na staleté stromy a představě, čeho jejich duše byly za ta léta svědky, cítím nebývalou úctu a obdiv. Jenže tato krása a harmonie nám teď byla z velké části odepřena. To je pro duši člověka, který je úzce spojen s přírodou, tím největším omezením svobody, jaké může mít.

Úcta k přírodě

V dávných dobách lidé uctívali matku přírodu jako nejvyšší bohyni, úcta k přírodě byla základem křesťanství. I my, dnešní lidé, bychom jí měli věnovat veškerou svou pozornost a starostlivost. Vždyť ona nás stvořila a s pomocí vesmíru se postarala o to, aby lidský tvor mohl žít na této planetě. Pochopil to i Exupéryho Malý princ, když chránil svoji planetu před baobaby, kteří by jí zadusily a nebo když před zlým větrem ochraňoval svou růži skleněným poklopem.  Nádherný film, který ochranu přírody popisuje je AVATAR (2009). Poselství, které k nám tímto filmem přišlo do našich domovů, je až neskutečně pravdivé. Film o matce přírodě, která žije v harmonii a souznění s domorodými obyvateli je plný opravdových emocí a naděje, že snad ještě není vše ztraceno. Mnoho lidí si uvědomuje současný stav naší přírody a hledají cesty k její záchraně. Protože jedno je jisté – příroda nám dává najevo, že nás lidi k přežití vůbec nepotřebuje, to my naopak potřebujeme jí.

Já jsem se narodila a žiji v Krušných horách. Každý den mi skýtá pohled na Doupovské hory a jsem vděčná, že žiju v oblasti, kde mám přírodu tzv. hned za domem. Celé Doupovské hory jsou chráněny jako významná ptačí oblast, možná i proto se tito malí zvuční tvorečkové objevují v mých malovaných obrazech.

Příroda v umění

Miluju, když někdo umí malovat krajiny tak realisticky, že mám chuť se projít bosa v hebké trávě, dotknout se nádherných starých stromů a vymáchat ruce v zurčivém potoce. Je to taková svým způsobem náhražka, člověk si vytvoří kus nádherné přírody i doma, mezi čtyřmi stěnami.

Já takové krajinky malovat nikdy nebudu, potřebuji se takovou přírodou procházet naživo a vnímat veškeré její krásy každým svým smyslem. Přírodu si ale ztvárňuju po svém a spíš do těchto obrazů vnáším lásku k ní jako k naší krásné matce, která by nás mohla učit, jak žít bez hranic, svobodně a jak se i po sebemenším nezdaru vzpamatovat a začínat znovu a znovu od začátku.

Tyto čtyři originální krajinky jsou právě takovými mými vnitřními příběhy. A další už mi běhají nějaký čas hlavou, takže už mi nezbývá než chytnout štětce a dát jim život.