Určitě všichni znáte známé úsloví „Nikdy neříkej nikdy!“ My lidé jej používáme docela často při různých životních momentech. A mě napadlo zrovna včera při přátelském setkání s podobně laděnou ženou – výtvarnicí Jitkou. Při milém rozhovoru, kdy myšlenky i slova jen tak plynou, mi tato fráze připomněla vlastní cestu.

Když jsem se před lety začala věnovat kresbě, netušila jsem, kam mě moje zvídavost a touha po tvorbě dovede.

Po realisticky tužkou nebo pastelem kreslených portrétech, ve kterých jsem po čase přestala vidět přínos pro svůj výtvarný růst, přes tvůrčí krizi, která se vzápětí vynořila a s ní spojené období výtvarného „klidu“, jsem dospěla do fáze, kdy nacházím svůj vlastní styl a techniku, kterou neustále zlepšuji a hledám další možnosti, jak přenést to, co mám v srdci, na plátno. Svým způsobem k tomu přispěla i moje osobní transformace a potřeba pustit vše, co mě od dětství tížilo. Byla to dlouhá cesta, ale oceňuji, že jsem vše, i když to bolelo, zvládla. Můj vrozený optimismus a dětské vidění krásy kolem sebe i tam, kde jí jiní nevidí, mi velice na této cestě za sebepoznáním pomohly. Dalším krokem bylo odhození psychického bloku, že štětec je „sprosté“ slovo. Zkusila jsem akrylové barvy a tím se mi otevřely nové obzory.

A proč tedy mluvím o frázi Nikdy neříkej nikdy?

Kdysi jsem zkoušela malovat realistickou krajinu pastelem a z výsledku jsem byla tak zklamaná, že jsem se zařekla, že krajinu už NIKDY malovat nebudu. Že mě stačí, když je všude kolem mě a já si užívám její fyzické podoby. Nikdy neříkej nikdy platí na sto procent – moje současná tvorba je plná přírody 😃 Nemají nic společného s realismem a četla jsem i názor, že mají hodně blízko k umění naivnímu. A s tím se ztotožňuji.

Toto jsou všechny moje originální krajinky na jednom místě, které jsem během pár měsíců namalovala. A pomocí aplikace WallPicture, která slouží pro vizualizaci obrazů v prostoru, jsem vytvořila tento snímek. Ráda také maluji louky plné květů, ale to již řadím spíš do abstraktních obrazů.

K malování těchto obrazů mě motivuje příroda samotná, krása a život v ní a také knihy s duchovní tematikou. Každou procházkou do přírody se posiluje moje chuť přinášet přírodu i na plátna. Hlavou mi běží desítky námětů, je to jen otázka času, kdy každý dostane svojí fyzickou podobu. I přes tyto nové obrazy duše mě stále spousta lidí, kteří znají mojí předchozí tvorbu, řadí mezi portrétisty. Já už to tak necítím, moje cesta se ubírá jiným směrem.

Pozor na to, co si přejeme a nepřejeme

Dneska již vím, že kam směřujeme svou pozornost, to si přitahujeme a také že bůh, vesmír, univerzum… (každý dle svého) nezná slovo se záporem. Takže např. ve větě: „Nikdy nebudu malovat krajinky.“, vesmír vyškrtal zápory a poslal mi pozdrav: „Budu malovat krajinky.“

Tak se i vy mějte na pozoru, co si přejete i nepřejete. 😀🙏

A pokud máte svůj vlastní příběh na toto téma NIKDY, nechte mi ho v komentáři.

Jana